Osm poznámek k výuce pádů v češtině pro cizince

Teaching Czech Cases: Eight Ways to Improve

English Summary:

This post is about teaching Czech declension cases to the students of Czech as a Foreign Language; this is also the reason why I’ve written this article in Czech. There are a total of eight points I’ve covered, and these are: (1) Consider the students’ L1 (2) Importance of motivation and study goals (3) Choose your method wisely, as not every textbook has a sensible method (4) Link the cases to specific language tasks, i.e. don’t simply teach “The Genitive” (5) Use the words students already know to teach new grammar. Do not use an unknown list of words to teach a new case. (6) Receptive activities should precede productive ones (7) Don’t be afraid of translation exercises and using L1 (8) Look for inspiration and teaching methods in other languages (French, Spanish, Latin), not only English, the methodology of which is significantly different.

If you have any questions about this particular and fascinating topic, always happy to hear from you in the comments. Thanks!

Tento svůj historicky první příspěvek v češtině jsem se rozhodla napsat, když se na jednom učitelském fóru na Facebooku objevil dotaz, jak přejít se studenty k výuce pádů, a já jsem si uvědomila, že by třeba mé zkušenosti mohly pomoct, přestože jsou také omezené, v tom smyslu, že jsem učila jen několik druhů studentů, národností a kurzů. Sepsala jsem své poznámky do osmi bodů a snad se někomu budou hodit. Anglické shrnutí je zde kvůli tomu, že blog je obvykle v angličtině pro anglicky mluvící publikum, ale psát o češtině anglicky mi nedávalo velký smysl.

Vezměte v úvahu výchozí a/nebo zprostředkovací jazyk studentů

Mateřský jazyk studentů je důležitý, protože do jisté míry ovlivní to, jak budou zvládat obtížnou češtinu. Jinak budou reagovat ruští a ukrajinští studenti, kteří pády znají, a proto jim není třeba vysvětlovat jejich význam. Naopak pro studenty z anglicky mluvících zemí jsou pády často novinka a je dobré strávit nějaký čas jejich významem a tím, proč se vlastně slova skloňují. U některých je vhodné zařadit i „gramatické okénko“, tedy opáčko slovních druhů a větných členů.

Motivace a cíle

To, proč se někdo cizí jazyk učí, je klíčové, a mělo by se odrazit v tom, jak široký záběr z našeho jazyka v kurzu prezentujeme. Mladí studenti, kteří zde obvykle rok studují, aby se pak hlásili na české vysoké školy, mají obrovský tah na bránu, jsou motivovaní, nesmírně pracovití a dokáží se za půl roku posunout z nulové úrovně na C1. Manažer z Londýna, který bude v Praze půl roku vytvářet finanční analýzy pro místní pobočku mezinárodní korporace, obvykle potřebuje nacvičit základní situace pro praktický život (hospoda, bydlení, small-talk s kolegy, atd.) Manželka tohoto manažera bude potřebovat komunikovat se školou a družinou, přihlásit se do fitka nebo se domluvit s pediatrem. Vždycky je dobré si tyto cíle se studentem vyjasnit a sepsat.

Metoda

Kdo s výukou češtiny začíná, obvykle se drží učebnice. Učebnic češtiny pro cizince už je naštěstí dost a začínajícímu kantorovi můžou velice pomoct. Na druhou stranu si myslím, že po čase je dobré si ujasnit, jakým způsobem já vlastně ty pády budu učit, tedy najít si nějakou svoji metodu, která mi sedí a funguje se studenty. Tato metoda se může lišit od toho, jak jsou pády prezentovány v knihách. Může jít například o to, v jakém pořadí pády vykládáme, užší nebo širší výběr z paradigmatu, tedy jestli zařadíme všechny rody ve všech vzorech ve všech slovních druzích: dívá se na tamhletoho jednoho svého vysokého moderního manžela, případně, jak tento výběr zúžit a jak budeme postupně přidávat.

Sem patří i výběr cvičení. Kvalitních cvičení různého druhu není v učebnicích nikdy dost a je naprosto nezbytné vytvořit si metodu, kterou budu pády procvičovat. Není to tak, že se pád vyloží, udělají se cvičení z knihy a studenti umí. Tvary slov je nutné neustále pořád dokola cvičit různými minidrily vracet se, navzdory tomu, jak moc nás tlačí učebnice a sylabus kurzu.

Komunikativní cíl

Komunikativní cíl je například: umím si objednat všech svých deset oblíbených jídel v restauraci. Komunikativní cíl není: naučím se dativ singuláru. Komunikativní cíle jsou známé z Evropského referenčního rámce pro jazyky. Já je znám a používám při výuce v rámci Task-Based Language Learning (tak, jak o něm pojednává Michael Long), což je skvělá věc ve výuce angličtiny. V češtině se to trochu komplikuje, protože je nutné drobet podvádět a skloubit komunikativní cíle s gramatikou, tedy najít vhodnou gramatickou oblast pro daný cíl. Tohle mají některé učebnice zajištěno velice dobře, některé naopak vůbec. U individuálních studentů tyto cíle budete používat častěji, protože budou mít individuální potřeby. V češtině bohužel moc nejde, to už jsem si vyzkoušela, gramatiku zcela opomenout a jet jenom podle Tasks, vzniká tím takzvaný guláš a dlouhodobý nenapravitelný zmatek v hlavách našich svěřenců. Takže doporučuji zapojit svou metodu, viz výše, ujasnit si, jaký pád učím jako první, druhý, atd., kolik ho z něj učím, a které z cílů, jež mi student na začátku kurzu uvedl, na to můžu napasovat. Některé příklady pro výuku pádů:

• umím si objednat v restauraci svá oblíbená jídla – akuzativ

• umím říct, na která místa chodím a jezdím ve městě (v případě Prahy doporučuji zařadit pražské čtvrti) – genitiv (kromě předložky NA+akuzativ, která tím trochu zamíchá)

• umím říct, kde co je u mě doma – lokál

• umím říct, s kým často mluvím, píšu si, telefonuju – instrumentál

Tyto cíle, jak už jsem zmiňovala, je dobré individualizovat dle potřeb studentů, pokud na to máme v rámci sylabu prostor. Opravdu nedoporučuju tento styl: „Dneska máme genitiv, tady jsou koncovky, pozor, říkáme „do obchodu“, ale „do Tábora“ takže to je výjimka, zapište si to, a teď si převedeme těchto tisíc slov do genitivu,“ a předložit studentům seznam slov, který obsahuje jak místa, tak osoby a vůbec všechno možné. Je to abstraktní, nudné a nedává to smysl – proč by měl student chtít převádět slova do genitivu? Student se chce učit jazyk, ne „o jazyce“.

Vycházet ze známého

Doporučuji držet se pravidla, že novou gramatiku vykládáme na známých slovech. Ideálně mít seznam slov vhodných pro daný pád, těch, která studenti pokud možno znají, a cvičit nový pád na nich. Vždycky je dobré ukazovat nový pád na tom, co už studenti znají lexikálně, tedy na různých frázích, a jen je upozornit: „Vidíte? Prosil bych jednu perlivou vodu už dobře znáte, proč je to vodu a ne voda?“ a postupně je dotáhnout k tomu, aby si na většinu nové látky přišli sami. Pokud máme v lekci kupu nových slovíček, nejprve by si je studenti měli osvojit, klidně i lexikálně v novém pádu, a pak teprve se přesunout na gramatiku.

Recepce před produkcí

Podle mého soudu se ve výuce češtiny jako cizího jazyka příliš brzy přechází k produkci, tedy jestli student umí daný pád použít. Domnívám se, že je velice užitečné strávit mnohem víc času přípravnými receptivními cvičeními, kdy student slovům porozumí, dokáže je izolovat v projevu a spojí si deklinovanou formu se slovníkovou, protože není úplně intuitivní přiřadit tvar „psům“ k nominativu „pes“. Na tohle téma bych se ráda rozepsala víc v dalším článku, pokud bude zájem, dejte mi případně vědět do komentářů. Ale jen stručně k tomu, jaká cvičení: substituční tabulky opět přišly do módy a je to skvělá věc. Jejich výhodou je, že slova už jsou ve správném pádu, takže studenti mluví vždycky správně. Lze s nimi dělat spoustu aktivit a o tom až jindy.

Dále množství poslechových cvičení na rozlišování, seřazování, hledání chyb, v jakém pořadí jsem řekl tato slova, která slova z výběru jsem řekl, začít říkat větu a nedoříct koncovku, atd. Cílem je, aby student měl správný tvar naposlouchaný a načtený ještě předtím, než bude znát konkrétní pravidla pro koncovky. Protože přiznejme si náročnost logické úvahy: Genitiv slova obchod je obchodu, mám tady slovo sešit, to je mužský rod neživotný tvrdý a nepatří k výjimkám, které mám napsané v knize, takže koncovka bude asi -u, tedy správně bude sešitu. Proto tvrdím, že je vhodné mít najetá, nadrilovaná a všelijak nacvičená běžná slova v pádech, ve kterých se obvykle vyskytují.

Nebojte se překladu

Jestliže máte studenty, s nimiž se domluvíte v jejich rodném jazyce nebo ve společném zprostředkovacím jazyce, nebojte se zařadit minidrily a různá snadná překladová cvičení v obou směrech. Příklad, pokud je studentův rodný jazyk angličtina

Fill in the missing word: Petr _____ v Praze. (Petr lives in Prague).

Translate into English: Alena mluví česky. (překlad do rodného jazyka je snazší)

Translate into Czech: Jirka is reading a book: J___ č___ k____ (dáváme oporu v prvních písmenech)

Translate into Czech: Alena studies maths: ____________________ (úplně na závěr, už bez opory)

Víc k překladu v hodinách jazyka si můžete přečíst ve skvělém článku Melvyna Clarkea zde: https://kamilaofprague.wordpress.com/2018/04/29/teachers-and-translators-talking-together/

Hledejte inspiraci v metodikách pro jiné jazyky, než je angličtina

Angličtina má naprosto odlišnou pozici ve světě než náš malý jazyk. Je to analytický jazyk, učí ho často rodilí mluvčí, kteří se toulají po světě, a neovládají jazyk dané země, proto se prosazuje výuka bez zprostředkovacího jazyka. Na druhou stranu má metodiku výuky velice propracovanou a výzkumy o osvojování cizího jazyka jsou často prováděny na angličtině, takže se vyplatí ji sledovat.

Pro češtinu bych doporučila poohlédnout se jinde po světě, zkoušejte metodiku pro moderní jazyky #MFL – modern foreign languages, latinu, která má stejný systém pádů jako my a na níž existují moderní metody výkladu, a dívejte se všude, kde vám to vaše jazykové schopnosti dovolí načíst. Bohužel neovládám jiné slovanské jazyky, bylo by zajímavé podívat se i do nich – pokud máte nějaké tipy, napište mi, prosím, kde se inspirujete vy.

Děkuji za pozornost

(The featured image is from WordPress free library and the seven dots on the ladybird represent the seven Czech cases – just in case you were wondering.)

Advertisement